top

Halberstadt Petr

Se narodil v Liberci  vystudoval JAMU a od roku 1993 hraje v Mahenově divadle , diváci si jej mohli vychutnat jako Valmonta V nebezpečných vztazích, Mlynáře v Lucerně či Francka v Maryše, hraje porotce číslo 10 ve Dvanácti rozhněvaných mužích, generála Irriguu v Takové ženské na krku, Maurice v komorní komedii Terasa, Duvala v Manon Lescaut a další. Nejvíce ho dostala postava Valena Connora z  dramatu Osiřelý západ.  Petr Halberstadt si také zahrál ve velmi diskutovaném válečném filmu filmu Tobruk . Šéf  činohry Národního divadla Zdeněk Plachý mu dal velkou příležitost v dramatu Královna Margot a to je jen slibný začátek „nového údělu“ činohry brněnského Národního divadla.
 
Jsi přesvědčen, že  herectví je důležitá profese?
Jsem přesvědčen, že herectví je uměním! A jsem přesvědčen, že dobrého umění není nikdy v životě dost! Právě dnes je velmi důležité dbát na to, aby se hereckou normou nestalo sitcomové herectví! Herecké výkony by měly být hlubokým uměleckým zážitkem, který má tu schopnost pozitivně kultivovat lidského ducha!

Lze se herectví naučit ve škole?
Domnívám se, že ne. Škola může nebo by měla ukázat cestu. Ukázat mladým adeptům herectví možnosti divadelního prostoru. Má pomoci nalézt sebe sama nebo ukázat možný směr vývoje daného adepta! Ale pokud v sobě nemá talent, sebelepší škola na světě z něho herce neudělá! To platí samozřejmě v mnoha profesích.

Jak přijala rodina tvoje rozhodnutí strávit život na divadelním jevišti?
Mám naštěstí velmi tolerantní rodiče, kteří věřili v mou intuici a podporovali mě a podporují dodnes. A za to jim patří můj velký dík! Hlavně jsou myslím rádi, že dělám práci, která mě naplňuje.

Jsi spokojen se svými režiséry, neměl jsi někdy chuť bacit je do nosu ?
Na jevišti je jakýkoliv režisér svatý! Ale já navíc naštěstí povětšinou pracoval s kvalitními režiséry, kteří měli názor na divadlo. Nezapomenutelné je pro mě v tomto, setkání s Lubomírem Vajdičkou ! Jasně mi ukázal, že divadlo se dá dělat jako emocionální třaskavina s dlouhodobým přesahem! To je pak nádherná radost ze hry!

Jak jsi na tom ze sportem?
Pravidelně chodím do posilovny, v zimě pokud čas a sníh dovolí si zalyžuju v Liberci. Jinak právě v Liberci jsem dělal parašutismus, to je sport mého srdce! Hodit bágl s padákem do auta, zajet k letišti a dát pár kusů. Jinak vnímat čas a celej svět! Chtěl jsem se k tomu nedávno vrátit, ale v Brně je to nějaké velmi komplikované, což je škoda! Brno mělo v tomto sportu velké sportovce. Na dobré zaskákání se musí do Prostějova nejblíže.

Najdeš si čas na pokec s kamarádama jen tak o ničem?
Já nemám rád, když se hovoří o ničem. S kamarády se právě scházím proto, abychom o něčem mluvili a vzájemně se obohacovali. A na takovéto kamarády si samozřejmě čas vždy udělám!

Jak si představuješ veselého společníka (čím se vyznačuje)?
Mám velmi rád humor a velmi mě baví parťáci, kteří si dokáží hrát se slovy a dokáží s nimi a s myšlenkami pinkat. Vůbec smích a úsměv je krásná a kouzelná věc!

Myslíš si, že je dnes vlídná politická situace?
Já, abych byl upřímný jsem to úplně přestal sledovat! Je to jedna lež vedle druhé, jedna křivárna za druhou, všemu dominují peníze a zisky. Obecné blaho se stává archaickým pojmem! Jde to celým politickým spektrem. Nedávno jsem shlédl na internetu volně stažitelný dokumentární film Zeitgeist, který mnou velmi hluboce otřásl! Je to světovém politickém systému. Běhá z toho mráz po zádech!

Kdo je podle tebe nejlepším písničkářem?
Kdo je nejlepším, to bych si netroufl říct, ale mě se osobně již dlouhou dobu velmi líbí Leonard Cohen, nádhernej chraplák pocukrovanej nebem!

Koho by jsi navrhl na osobnost tisíciletí?
Já asi Ghándího. Neuvěřitelná osobnost, která ukázala velikost lidského ducha, který má sílu oceánu!

Co tě přitahuje na činohře?
Možnost předávat příběhy. Od nepaměti lidé milují příběhy, vyprávěné i viděné. I v dnešní době computerů se největší oblibě těší počítačové hry s příběhem! Činohra má schopnost sdělovat poutavým způsobem a může dát lidem zapomenout na nepřízeň světa.

Jak vnímáš situaci českého showbusnisu, superstar, již třicet let stále stejné hity na stanicích českých radií?
Nevnímám moc český showbusnis. Rádia povětšinou poslouchám internetová a z druhého konce světa nebo aspoň Evropy. Hudba je dnes již jinde než jak jí dělají mnozí lidé zde. Myslím, že přijde doba, kdy peníze nebudou hrát až tak velkou roli a do popředí se dostanou jen opravdu zajímavé a nápadité věci!

Při poslechu jaké hudby odpočíváš?
Jak kdy, někdy je to nějaká alternativní hudba, například nedávno to byl turecký hudebník Mercan Dede, jindy zajdu relaxovat na taneční party na hause nebo trance, pokud hraje opravdu kvalitní DJ, jindy zas poslouchám Claptona či Pink Floyd. Hudbu mám velmi rád a intenzivně ji potřebuju poslouchat a vnímat. Můj poslechový hudební záběr je velmi široký.

Jak vycházíš s alkoholem?
Zhruba půl roku abstinuji. Alkohol začal být silnější než já, začal destruktivně zasahovat do mé osobnosti a já se ocitnul na kraji propasti! Nyní se dívám na svět střízlivýma očima a jsem v úžasu jakým rozmanitým a krásným způsobem se dá vnímat realita.

Co je ještě pro tebe zábava a kdy začíná práce?
Snažím se pokud možno pracovat jako by to byla zábava. Myslím, že uvolněnost během zkoušení se promítne do celkového výsledku inscenace. Hrej si, bude ti hráno!

Jaké by se musely spojit okolnosti, abys se cítil šťastný?
Nerad bych to zakřiknul, ale já se cítím šťastný! Mám rodinu na které mi záleží, práci, která mi hodně dává, jsem rád na téhle planetě! Lidský život je vzrušující tajemství, velká hra, kdy dramatik je zároveň prvním hercem.

Na čem si opravdu pochutnáš?
Velmi rád vařím a griluji., ale ze všech možných delikates mám nejraději z čerstvě nasbíraných hub kulajdu, kterou si uvařím. Ovšem nejzvláštnější jídlo, které jsem jedl byl pouštní had na Sahaře.

Potěší tě kytice kterou dostaneš při děkovačce?
Samozřejmě! Je to takový hmatatelný znak toho, že snad někomu vaše hraní dělá radost. Nejvíc mě, ale potěší, když cítím, že diváci zapomenou, že jsou diváky a my herci. Vznikne tak neuvěřitelně silné propojení, které mi potvrzuje smysluplnost divadelní práce. Nezapomenutelné jsou pro mě v tomto zážitky, kdy třeba po představení 12 rozhněvaných mužů spontánně  vstane celé Mahenovo divadlo, to vám pak běhá mráz po zádech.

S čím jsi nebyl spokojen co se o tobě napsalo v novinách?
Tak zatím mě tak nikdo nepohaněl, aby mě to nějak hlouběji zasáhlo, ale i tak bych se snažil analyzovat důvody takového úsudku. Spíš mě mrzí, když někdy čtu nefundovanou, neprofesionální, pseudo kritiku, která nemá nic společného s odborným pohledem na představení, ale je to jen nějaký osobní výhřez. Obdivuji se stále prvorepublikové divadelní kritice, to byly hluboké analýzy, které herce hnaly dál a výš.

Umíš být sám, nebo jsi raději ve společnosti?
Umím být sám, ale i ve společnosti. Byly doby, kdy jsem si nedokázal představit, že bych nebyl mezi lidmi, ale s věkem se to změnilo. Procházka lesem či poslech hudby o samotě mají pro mě často očistný charakter, který mě pomáhá formovat sama sebe.

O čem sníš po materiálně stránce, dům, auto, zahraniční cesta, chalupa na
Vysočině nebo u moře, starožitnosti, umělecké předměty?
Materiálních snů moc nemám, nechávám věci přirozeně plynout a pokud nějakou věc chcete, tak se k vám stejně dostane, ale nepodřizuji tomu život. Kdybych měl ovšem nadbytek peněz, určitě bych investoval do výtvarného umění, rád se obklopuji výtvarným kumštem, harmonizuje mi mou duši a činí mě šťastnějším. Samozřejmě bych velmi rád cestoval a zmapoval si svět a konfrontoval tak způsoby žití v různých koutech na Zemi.

Jaký máš názor na euthanasii?
Můj táta je patolog, takže i na tohle téma jsme se několikrát bavili. Pokud má člověk nemoc, která je neslučitelná s životem a čeká ho jen utrpení a bolest a je schopen sám rozhodnout, že toto utrpení nechce podstupovat a nechce být jen na čas utišován morfiem, které z něho dělá drogově závislého, pak jsem v takovém případě pro euthanasii. Je to ovšem velmi citlivé téma a je zde velké nebezpečí zneužití této formy pomoci člověku!

Nemáš nějakou veselou historku z natáčení Tobruku?
Veselou ani ne. Ne, že by v Africe nebyla legrace, ale silnějšími pro mě byly zážitky spojené se Saharou. Noční tanec u ohně na Sahaře za doprovodu zpívajících místních obyvatel, kteří hráli na rozličné hudební nástroje, to je něco, co  se mi nesmazatelně vrylo do paměti. Tanec pod hvězdnou oblohou za svitu Měsíce v poušti mi pomohl naznačit jak je život krásný a jakou nedílnou součástí Vesmíru člověk je!